Vysokohorská turistika - Jeremi a Hadžim

Venediger - Glockner 2004

Přechod Grossvenediger - Grossglockner

Cílem této "expedice" bylo přejít Vysoké Taury v Rakousku a pokusit se vzstoupit na vrcholy Grossvenediger a Grossglockner. Předem jsme si pomocí turistických průvodců a internetu zjistili časovou náročnost všech cest a tudíž i celého podniku. Podle toho jsme se také na cestu vybavili. Naše batohy vážily mezi 25 a 30 kg. V nich bylo jídlo cca na 8 dní (podle průvodce měl přechod opravdu 8 dní trvat), oblečení vhodné k pobytu v horách, věci pro spaní pod širákem, lezecké vybavení a pomůcky pro chůzi po ledovci (cepín, mačky). Na internetu jsme si každý den zjišťovali počasí v klíčové oblasti a když se konečně od 1.9.2004 mělo udělat hezky, tak jsme vyrazili na náš zatím nejtěžší turistický podnik.

• Cesta autem z Červených Peček (bydliště): 8 hod
• Vzdálenost cca 600 km
• Cesta: Č.P. - Tábor - České Budějovice - Linz - Salcburg - Zell am See - Tunel Felber Tauren - Matrei - Hinterbichl
• Jeremi

  

  Jeremi

  Jirka Váňa
  ,
  Hadžim

  

  Hadžim

  Honza Váňa

Obsah

• 1. den - Příjezd a cesta k Defregger Hausu (2963) (1.9.2004)
• 2. den - Výstup na Grossvenediger (3666) a cesta k St. Poltner Hutte (2.9.2004)
• 3. den - Cesta k Rudolfshutte (3.9.2004)
• 4. den - Sestup do Kals a cesta na Studlhutte (4.9.2004)
• 5. den - Výstup na Grossglockner (3798) a sestup do Kalsu (5.9.2004)

1. den - Příjezd a cesta k Defregger Hausu (2963)

• plán: cesta k Defregger Hausu
• výchozí místo: Hinterbichl (1329 m)
• celkové převýšení: 1650 m
• celkový čas: cca 5 hod
• obtížnost: snadná túra bez objektivních rizik

Auto jsme nechali na parkovišti v Hinterbichlu a vyrazili po cestě směrem k Johannishutte. Stoupali jsme po cestě, kterou normálně jezdí taxíky, takže nebyl problém s orientací ani s náročností terénu. Jde se kolem nějakého lomu údolím pořád do kopce až ke křížku a odtud po rovince k Johannishutte (2116m). Nad chatou je další kříž i se sešitem, kam jsme se podepsali. Dál vede už užší cesta kousek po hřebínku a dál šikmo svahem až k Deffregerhausu. Nebylo kam spěchat, tak jsme dělali dost zastávek. Od chaty jsou nádherný vyhlídky na ledovec Inners Mullwitzkees. Spát se dá na chatě, ale kousek směrem na Eissehutte je pěknej záhrab z kamenů, tak jsme přespali tam.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Hinterbichl	A
		1,2	2:00 h	+800 m -0 m
Johannishute	B
		3	3:00 h	+650 m -0 m
Defreggerhaus	C
		Celkem	5:00 h	+1450 m -0 m

2. den - Výstup na Grossvenediger (3666) a cesta k St. Poltner Hutte

• plán: vylézt na Grossvenediger a dojít co nejblíž k St. Poltner Hutte
• výchozí místo: Defreggerhaus(2963m)
• celkové převýšení: 1200m
• celkový čas: cca 10:30 hod
• obtížnost: opravdická ledovcová túra (nutnost patřičného vybavení), často chozená, minimum trhlin
• vrchol: Grossvenediger (3666 m)

Od Defreggerhausu vede cesta nahoru po hřebínku až k ledovci. Po ledovci nejdřív traverzuje pod Rainerhornem a potom stoupá do sedla Rainertorl. Odtud mírně až na Grossvenediger. Nevím, jestli bylo dost sněhu, ale cestou jsme potkali tak maximálně tři trhliny a ty se daly dobře obejít, takže jsme se nemuseli bát, že se někde nečekaně propadneme. Z vrcholu jsou krásné výhledy do všech stran a tak jsme si mohli tipnout, kolik nás toho ke Grossglockneru ještě čeká. Z Grossvenedigeru dolů přes Venedigerschartre až pod Neue Prager hutte. Tady už to bylo s dírama horší, ale pořád ještě jsme nemuseli moc kličkovat.Nahoru k Neue hutte jsme nešli, ale přes morénu jsme si zkrátili cestu až k Alte Prager Hutte. A odtud šikmo do svahu na cestu 02. Ta jde nejdřív po vrstevnici a na konci údolí sestupuje až k Viltragenbachu. Odtud kousek proti proudu a pak potokem nahoru. Má to být jen asi 300 výš. metrů, ale dalo nám to pěkně zabrat. No a pak už po vrstevnici až skoro k jezírku Dichtensee. Cesta je dost dlouhá, ale ne moc náročná, pořád mírně nahoru nebo dolů, ale docela ubývá. Pod jezírko se musí asi 100m klesnout a pak zase stoupat. Na hřbítku za jezerem jsme našli travnatou rovinku a tak jsme tam přespali.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Defregger Haus	A
		4,6	2:30 h	+700 m -0 m
Grossvenediger	B
		6,4,3	3:00 h	+0 m -1200 m
Alte Prager Hutte	C
		3,4	5:00 h	+500 m -0 m
místo přespání	D
		Celkem	10:30 h	+1200 m -1200 m

3. den - Cesta k Rudolfshutte

• plán: dojít na Rudolfshutte
• výchozí místo: plácek 2500m
• celkové převýšení: 1400m
• celkový čas: cca 9:30 hod
• obtížnost: příjemná túra bez větších obtíží, nicméně dlouhá a vyčerpávající, místy pozor na orientaci a značení, sestup k Rudolfshutte strmý, zajištěn řetězy

Z místa spaní to bylo ještě asi 40 minut k St. Poltner Hutte. Nejdřív trošku z kopce k malému jezírku, tady by se bývalo dalo taky přespat a pak podél drátů s elektrikou asi 100 metrů do sedla k chatě. Aspoň podle mě to byla zatím nejhezčí chata v Alpách. Odtud zase do kopce až na Weinbichl a potom dlouhou překrásnou cestou k jezerům Grauer, Schwarzer a Gruner See. Tato část byla asi nejhezčí ze všech přechodových částí. Od posledního jezera stoupá cesta až k Dabersee, kde se dělí. My šli po Arnoweg. A nebyla to asi nejlepší varianta. Ze začátku byla jen mizerně značená, potom se to sice zlepšilo, ale velká část vede po ledovcových morénách, které docela brzdí. Nejdřív musíme vystoupat do sedla Wilde-Mander-Schartre a odtud zase klesnout až k pěknému jezeru Schandlasee. No a odtud se zase už jen stoupá. Cesta vede prudce do kopce a posléze se dělí. Buď k chatě Karl-Furst Hutte a nebo přímo do sedla Granatschartre. My šli kratší variantou, ale zjistili jsme, že před námi tudy šel tak jeden člověk, takže jsme ledovcové pasáže radši zkrátili na minimuma a šli co nejvíc po kamenech. Ze sedla by se dalo v pohodě vystoupit na Granatspitze a Sonblick. Odhaduju tak půl hodiny na každý, ale už bylo dost hodin a počasí ze začínalo kazit. Tak jsme začali sestupovat podél Granatspitze dolů k Rudolfshutte. Po ledovci to šlo i bez maček, akorát trochu klouzal rozehřátý sníh. Dál se šlo přes pár lan a žebřík až dolů k přehradě Weisse-Stau see a pojejím břehu lehce do kopečka k Rudolfshutte. Začalo pršet, tak jsme přespali na chatě asi za 6,5 euro na osobu.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
místo přespání	A
		3	0:40 h	+100 m -0 m
St.Poltner	B
		3	4:00 h	+600 m -0 m
Wilde Mander Schartre	C
		3,4,6	3:45 h	+700 m -0 m
Granatschartre	D
		6,4,3	1:15 h	+0 m -800 m
Rudolfshutte	E
		Celkem	9:40 h	+1400 m -800 m

4. den - Sestup do Kals a cesta na Studlhutte

• plán: dojít na Oberwalder a Hafmanshutte
• výchozí místo: Rudolfshutte(2311m)
• celkové převýšení: 1500m
• celkový čas: cca 7:15 hod
• obtížnost: jak sestup do Kals, tak výstup k Studlhutte technicky snadný, velká vzdálenost

Původní plán byl dojít přes sedlo Obere Oderwinkelschartre přes Oberwalderhutte až na Hofmanshutte a možná i přejít ledovec Pastersee a začít stoupat na Grossglockner. Jenže mraky byly nízko, pršelo a z dálky byla slyšet bouřka, tak jsme změnili plán. Nejdřív kousek zpátky podél přehrady a po cestě 711 asi 250 metrů na Kalser Tauern a odtud dolů do Kals. Cesta zpátky je pěkná a za dobrého počasí a dostatku času by to v opačném směru byla pěkná procházka. Vede nejdřív prudce dolů, potom mírněji k jezeru Dorfer See a odtud skrz morénu kolem Kalser Tauernhaus až do Kalsu. Po příchodu do Kalsu se začalo zlepšovat počasí, a tak jsme se rozhodli, že zkusíme vystoupat až na Studlhutte. Nejdřív se stoupá po klikaté cestě 712 asi do 2200m a odtud svahem mírně vzhůru až na Studlhutte. Tuhle cestu jsme šli už loni, takže jsme předem věděli do čeho jdem. Zase jsme přespali na chatě, tentokrát za 9 euro na osobu.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Rudolfshutte	A
		3,4	0:45 h	+250 m -0 m
Kalser Tauern	B
		4,3	2:00 h	+0 m -750 m
Tauerenhaus	C
		2,1	1:30 h	+0 m -350 m
Kals	D
		2,3	2:45 h	+1250 m -0 m
Studlhutte	E
		Celkem	7:00 h	+1500 m -1100 m

5. den - Výstup na Grossglockner (3798) a sestup do Kalsu

• plán: vylézt Grossglockner, sejít do Kalsu a stopem dojet k autu
• výchozí místo: Studlhutte2802m
• celkové převýšení: 1000m
• celkový čas: cca 10:15 hod
• obtížnost: túra se vším všudy, ledovec, lezení, nadmořská výška, jedna z technicky nejnáročnějších co jsme kdy šli, helma nutnost
• vrchol: Grossglockner (3798 m)

Ráno jsme vstali asi v půl šesté, protože celá chata bylo už dávno na nohou. Původně jsme chtěli jít nahoru normálkou, ale vyšli jsme za nějakýma lidma bez dívání na rozcestníky a to nás dovedlo až pod hřeben Studelgrat. Nejdřív se šlo přímo do kopce nad chatou a poté po okraji ledovce Teischnitzkees až k nástupu do stěny. Tady jsme se navázali a začali stoupat. Většinou šlo o oblézání kamenů, místy se však muselo lézt až do obtížnosti 3, ale na těžších místech byly skoby, tak se dalo pěkně jistit. Na nejtěžšim místě bylo ocelové lano, takže i to se dalo zvládnout bez větších problémů (ferratovým způsobem). Na samotném vrcholku Grossglockneru bylo strašně lidí, tak jsme asi hodinu čekali než jsme mohli slanit pod Klein Glockner a po ocelovém laně se vydrápat nahoru. A odtud po skále, jistit se nebylo třeba, dolů na ledovec, z ledovce na Adlersruhe, odtud opět po ledovci k hřebínku Schere a zpátky k chatě. Z chaty po pěkných cestách kolem Lucknerhutte k Lucknerhausu a po červené dolů do Kalsu. A z Kalsu stopem asi za hodinu k autu v Hinterbichlu. Konečně jsme tedy stanuli na Velkém Zvonu (Grossglockner), nejvyšší hoře Rakouska. O tento vrchol jsme se již neúspěšně pokoušeli v roce 2003, ale až teď se to podařilo.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Studlhutte	A
		4,6,5	4:45 h	+1000 m -0 m
Grossglockner	B
		5,6,4,3,2	4:30 h	+0 m -1900 m
Lucknerhaus	C
		1,2	1:00 h	+0 m -600 m
Kals	D
		Celkem	10:15 h	+1000 m -2500 m

Užitečné odkazy

• jan-virt.com - výstup na Glockner - Studlgratt

Komentáře

Komentáře jsou dočasně zablokovány - na nápravě se pracuje

Kam dál?

kontakt: vopicaci@seznam.cz | poslední aktualizace: 3.3.2014 | 418172 návštěv | admin | www.hadzim.net