Zugspitze - Alpspitze 2009

Přechod hřebenem Jubilaumsgrat

místo

Letos nám to časově s horama nějak moc nevyšlo, ale na konci léta jsme si vyšetřili dva dny a vyrazili směrem k Zugspitzi (2962 m), s cílem uskutečnit už delší dobu plánovaný přechod k vrcholu Alpspitze (2628 m). Cesta přes Prahu, Rozvadov, Mnichov, Ga-Pa až do Hammersbachu (758 m) nám trvala asi šest a půl hodiny. Zde jsme nechali auto na posledním parkovišti (7 euro na 48 hodin)

Obsah

1. den - Hammersbach - Zugspitze

souteska|1024|768|
udoli hollental|1024|768|
brett|1024|768|
eibsee|1024|768|
zapad slunce|1024|768|

Od parkoviště jsme vyrazili směrem k soutěsce Hollental-klamm. Široká cesta vedla chvílemi podél potoka, chvílemi ve stráni až ke vstupu do soutěsky k chatě Hollentalklamm-Eingangshutte. Zde jsme zaplatili vstupné 1 euro pro člena OEAV (3 eura pro nečlena) a vydali se do soutěsky. Vstupné se určitě vyplatí zaplatit. Soutěska je zajímavým zpestřením cesty, velkou částí vede tunely vytesanými ve skále a nechybí ani několik vodopádů. A člověk se místy i trochu osprchuje... Po opuštění soutěsky to už není daleko k chatě Hollentalanger hutte (1387 m). Odtud si už můžeme prohlídnout zbylou část dnešní a vlastně i zítřejší cesty. Od chaty je to kousek přes kameny a pak trochu prudčeji pod stěnu kde začíná první dnešní ferata. Z pojmů jako žebřík a prkno člověk moc strachu mít nemusí. Vše je dobře zajištěno. Po feratě stoupá cesta už strměji a místy je potřeba použít obou rukou. Poté se stoupání trochu zvolní a před nástupem na ledovec je potřeba přejít ještě nezáživné suťoviště. V průvodcích píšou že na ledovci se nemusíme bát trhlin a že mačky nejsou potřeba, ale s tím bych tak úplně nesouhlasil. Je pravda že trhliny jsou v pozdním létě dobře vidět, ale stačilo by 10 cm sněhu a bylo by to jinak a myslim že i mačky a nebo aspoň cepín by se pro lepší pocit hodily. U nástupu k druhé dnešní feratě nasazujeme sedáky a po překročení okrajové trhliny se vydáváme po lanech vzhůru. Tato ferata je určitě náročnější než první a navíc i síly už pomalu docházejí. Těsně pod samotným vrcholem to navíc i trochu klouže. Po asi 7 hodinách stojíme na vrcholu a pozorujeme davy lidí co nahoru vyjeli lanovkou. Nocleh si zajišťujeme na chatě Munchener hutte (13 euro pro členy, 26 pro ostatní). Lager na chatě je opravdu velice malý a je to docela mačkanice (na postel pro dva se musí vejít čtyři).

mapa cesty

mapa cesty

výškový profil

výškový profil

interaktivní mapa

interaktivní mapa

Místo Cesta Čas Převýšení Vzdálenost +/-
Hammersbach
8:02
A
2,3 0:46 h +250 m -0 m 3.2 km podrobnosti
Hollentalklam
8:48
B
3 1:07 h +360 m -10 m 3.3 km podrobnosti
Hollentalangerhutte
9:55
C
3,7 2:37 h +950 m -0 m 4.7 km podrobnosti
nástup na ledovec
12:32
D
6 0:33 h +160 m -0 m 0.7 km podrobnosti
nástup na ferattu
13:06
E
7 2:05 h +490 m -0 m 1.2 km podrobnosti
Zugspitze F
Celkem 7:08 h +2220 m -10 m 13.1 km
Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti
Brett (Prkno)|1024|768|
Brett (Prkno)
ledovec pod Zugspitze|1024|768|
ledovec pod Zugspitze
okrajová trhlina|1024|768|
okrajová trhlina
ferrata na vrchol|1024|768|
ferrata na vrchol
Zugspitze (2963)|1024|768|
Zugspitze (2963)

2. den - Zugspitze - Alpspitze - Hammersbach

vychod slunce|1024|768|
zugspitze|1024|768|
udoli|1024|768|
zugspitze a alpspitze pri sestupu|1024|768|

Na druhý den jsme si naplánovali hřebenovku Jubilaumsweg po hřebeni Jubilaumsgrat. Průvodce píše dlouhá a náročná cesta, zpočátku nejištěná. Se vším můžeme souhlasit. Už od prvních kroků se jde přímo po nejištěném hřebeni kdy stačí jeden krok či škobrtnutí a člověk už letí. Navíc to co vypadá jako kousek je ve skutečnosti pořádný kus cesty, protože je třeba neustále přelézat a oblézat skalní věžičky a stěnky. Ještě nepříjemnější je to, že se jde z větší části z kopce, navíc s batohy na zádech, což na jistotě taky nepřidá. Až teprve tak po dvou a půl hodinách se objevují první lana a cesta už je přeci jen o něco příjemnější. I tak nám to k boudičce Hollentalgrathutte (2684 m) trvalo dobrých pět hodin. A i tady není vyhráno. Cesta je stále nahoru a dolů a navíc vede přes skalní zub, kde je potřeba i pořádná síla v rukách. Docela jsme si oddechli, že se nemusí přímo přes vrchol Hochblassen, ale že jej traverzujeme zleva. Pak už je to jen kousek do sedla Grieskarscharte (2463 m) a odtud za třičtvrtě hodiny již podstatně lehčí cestou na Alpspitzi. Tady už toho máme tak akorát dost. Je to už devět hodin cesty a už se těšíme, až budem dole u auta. Sestup naštěstí není už nijak obtížný. Nejprve až přehnaně železem pobitou feratou k chatě Bergwacht hutte (2150 m) a pak už jen dolů po cestách a cestičkách přes Hoch Alm směrem na Kreueck. Před Kreueckem u horní stanice vleku odbočit doleva a pak až k autu. Celkově jsme šli 13 hodin a bylo toho docela dost.

mapa cesty

mapa cesty

výškový profil

výškový profil

video z cesty

video z cesty

interaktivní mapa

interaktivní mapa

Místo Cesta Čas Převýšení Vzdálenost +/-
Zugspitze
6:36
A
5,7 3:46 h +220 m -450 m 2.6 km podrobnosti
Inner Spitze
10:23
B
5,7 0:54 h +120 m -110 m 0.9 km podrobnosti
Mittler spitze
11:17
C
5,7 3:16 h +250 m -520 m 2.4 km podrobnosti
sedlo
14:33
D
4,7 0:35 h +160 m -0 m 0.6 km podrobnosti
Alpspitze
15:09
E
7,4,3 1:53 h +20 m -600 m 1.7 km podrobnosti
Alpspitzbahn
17:03
F
3 2:39 h +20 m -1280 m 7.8 km podrobnosti
Hammersbach G
Celkem 13:03 h +790 m -2970 m 16.0 km
Data jsou generována z GPS údajů a nemusí přesně odpovídat skutečnosti
cesta po hřebeni|1024|768|
cesta po hřebeni
začíná lezení|1024|768|
začíná lezení
dolů to jde mnohem hůř|1024|768|
dolů to jde mnohem hůř
konečně jištění|1024|768|
konečně jištění
kolmá silová věž před koncem|1024|768|
kolmá silová věž před koncem
držíme se čeho se dá|1024|768|
držíme se čeho se dá
Alpspitze|1024|768|
Alpspitze
bezproblémový sestup|1024|768|
bezproblémový sestup

Zhodnocení

Jirka: Celkem lze říct, že se celý dvoudenní výlet vydařil. Cesta na Zugspitzi je pestrá a docela dobře utíká. Jen to převýšení je docela slušné. Feraty nejsou těžké (první jsme šli bez sedáků a druhou jsme se jistili jen málokde). Naopak Jubilaumsweg nám dala docela zabrat. Určitě je bezpodmínečně nutné stabilní a hezké počasí. Taky bych doporučil co nejmenší bágly, my s sebou táhli spacáky a ty určitě nejsou třeba. Hlavně první část cesty nám dala zabrat i psychicky, člověk vážně nesmí udělat chybu. Tu a tam je zde železná tyč nebo kruh a tak by se dalo v nouzi i něco odjistit. K odbočce na Knarhutte je třeba počítat tak se čtyřma hodinama cesty. Ale jinak jsme si oba dva dny slušně užili a určitě jsme se nenudili.

Honza: Cesta na Zugspitze opravdu pěkná. I když už jsme něco nachodili, tak hřeben mezi Zugspitze a Alpspitze byl dosud to nejnáročnější co jsem kdy šel. Na žádné jiné cestě nebyl tak dlouhý úsek vyžadující absolutní soustředění. Člověk nesmí 7 hodin v kuse prakticky udělat chybný krok. Na druhou stranu nezapomenutelný zážitek.

fotografovali: © Jeremi a Hadžim

Komentáře

Dosud nebyl přidán žádný komentář

Komentáře jsou dočasně zablokovány - na nápravě se pracuje

Kam dál?

Zugspitze 2005

Výstup na nejvyšší horu Německa

Watzmann 2011

Jarní přechod Watzmannu (Höcheck, Mittelspitze, Südspitze)

Watzmann 2007

Jarní výstup na první vrchol Watzmannu - Höcheck