Zugspitze 2005
Výstup na nejvyšší horu Německa
Při návratu z Walliských Alp jsme se rozhodli zastavit se na dva dny v Rakousku a pokusit se vylézt nejvyšší horu Německa - Zugspitze 2963 m.
1. den - Příjezd pod Zugspitze + procházka
Něco po poledni přijíždíme do Ehrwaldu a tady parkujem na parkovišti asi patnáct minut chůze od stanice lanovky na Zugspitze. Je ještě spousta času a tak se jdem projít k Hochtorle Hutte a ještě kousek za ní směrem k Eibsee. Původně jsme chtěli na Zugspitz ferratou od Ga-Pa a přejít až na Alpspitze, ale to jsme kvůli počasí a čerstvému sněhu odložili na jindy a rozhodli se, že to zítra zkusíme lehčí cestou přes Wienner Neustadter hutte. Ráno chceme brzo vstávat a tak neváháme a trávíme už třetí noc za sebou v autě.
2. den - Výstup na Zugspitze (2963)
plán: vylézt Zugspitze 
výchozí místo: Ehrwald - stanice lanovky 
celkové převýšení: 2200m
vrchol: Zugspitze (2963 m)
Předpověď hlásila polojasno,ale ráno opět vstáváme do husté mlhy. Od dolní stanice lanovky vede cesta nejprve pořádný kus po sjezdovce a až téměř na konci se odpojuje a stoupá vzhůru. Značení není nic moc a my brzo ztrácíme značku. Kolem je spousta vyšlapaných pěšin, tak si říkáme, že cesta vede třeba jen o pár metrů vedle. Díky mlze je vidět tak na dvacet metrů a my se po půlhodině chůze na vlastní pěst otáčíme zpátky a doufáme, že se nám podaří najít místo, kde jsme značku ztratili. Máme obavy, že to nebude až tak lehké, protože posledních 10 minut jsme traverzovali sem a tam a hledali, takže trefit cestu zpět není žádná legrace. Naštěstí se nám to daří, značku nalézáme a po ní už bez bloudění docházíme až k Wiener Neustadter Hutte (2209m). Tady už leží nový sníh a cesta nahoru není prošláplá. Chatař říká, kde zhruba je nástup na ferratu a také nás varuje, že to může být celkem těžké. Říkáme si, že za zkoušku nic nedáme a jdeme k nástupu na ferratu. To už jsme nad nízkými mraky a nám se naskýtá pohled na okolní vrcholky. Nad námi je sice další vrstva mraků, ale skrz ní už prosvítá slunce. Ferrata je sice pokrytá sněhem, ale jistící lana nejsou zapadaná a tak vyrážíme nahoru. Musím říct, že spodní část je nejzajímavější, hned za nástupem nás čeká nejhezčí místo "vývrtka", kde se prolézá jakousi jeskyňkou ve skále. Poté už je cesta docela jednotvárná, až na místa kde není lano a tak musíme dávat pozor abychom na sněhu neuklouzli. Bez nehody se dostáváme na hřeben a po něm na vrchol. Tady na nás divně kouká spousta turistů, kteří vyjeli lanovkou, ale nám to nevadí. I přes zákaz dolézáme až k vrcholovému kříži. Od auta nám to trvalo i s blouděním pět hodin. Děláme pár fotek a vyrážíme stejnou cestou zpět. Máme trochu obavy ze sněhu na ferratě, ale ten díky sluníčku už přece jen trochu roztál a tak za tři hodiny opět stojíme v mlze u auta. Najíme se a teď už nás čeká jen cesta domů.
Dosud nebyl přidán žádný komentář