Vysokohorská turistika - Jeremi a Hadžim

Julské Alpy 2006

Týdenní pobyt - Triglav, Škrlatica, Razor, ...

Slovinsko je moc hezká a upravená země. Na naše poměry je zde docela draho. V celém Slovinsku je zakázané stanování ve volné přírodě a v rámci národního parku Julské Alpy to platí dvojnásob. Jak jsme se od domácích dozvěděli, ochránci parku často kontrolují, zda někdo nespí mimo kempy a velmi přísně to pokutují (200 €). Dokonce je zakázáno spát v autě na parkovišti, takže pokud chce člověk vyrazit do hor na víc dní, musí buď riskovat možnost obdržení pokuty, nebo přespávat na horských chatách (nebo v bivacích). Značení turistických cest vyznačených v mapě je na alpské poměry velmi dobré.

• Ubytování: Dovje
• penzion
• kemp v Dovje (6,5 € za osobu)
• Cesta z Č.P.: 7,5 hod
• Vzdálenost cca 700 km
• Cesta: Č.P. - Vídeň - Dovje
• Jeremi

  

  Jeremi

  Jirka Váňa
  ,
  Hadžim

  

  Hadžim

  Honza Váňa
  ,
  Ála

  

  Ála

  Alena Váňová
  ,
  Jirka

  

  Jirka

  Jirka Váňa
  ,
  Vikuň

  

  Vikuň

  Jana Váňová
  ,
  Pavel

  

  Pavel

  Pavel Matoušek
  ,
  Jana

  

  Jana

  Jana Matoušková
  ,
  Honza

  

  Honza

  Honza Matoušek
  ,
  Hermi

  

  Hermi

  Jana Matoušková
  ,
  Ondra

  

  Ondra

  Ondra Matoušek

Obsah

den	skupina I	skupina II
1. den (13.8.2006)	Baba (1891) a Kepa (2143)	Baba (1891)
2. den (14.8.2006)	Vodopády Peričnik, Aljažev dom (1015)
3. den (15.8.2006)	Triglav (2864), Kredarica (2541), Rž (2538) a Begunjski vrch (2461)
4. den (16.8.2006)	Malá Mojstrovka (2461)
5. den (17.8.2006)	Razor (2601)
6. den (18.8.2006)	Velké Prisojnikovo okno
7. den (19.8.2006)	Škrlatica (2740) a Dolkova špica (2591)

1. den skupina I - Baba (1891) a Kepa (2143)

• složení: Jeremi, Hadžim
• plán: vylézt na vrcholy Baba a Kepa
• výchozí místo: Dovje
• celkové převýšení: 2300m (s blouděním)
• celkový čas: 11,5 h
• obtížnost: samotný výstup na oba vrcholy není nijak těžký. Při výstupu na Kepu několik řetězů.
• vrchol: Baba (1891 m)
• vrchol: Kepa (2143 m)

První den nám pan domácí poradil okruh vedoucí z vesnice Dovje na vrcholy Baba a Kepa a sestup do vesničky Belca. Z počátku šlo vše jako po másle. Ve vesnici jsme lehce našli rozcestí s ukazatelem k Babě, tudy nejprve po silnici, poté prudkým stoupáním bukovým lesem plným mloků přes několik pastvin až k chatě Pl. Dovžska Rožca (hohina čtyřicet) a odtud za dvacet pět minut chůze strání na vrcholek Baby. Poté jsme sestoupili zpět na chatu a odbočili na cestu která obcházela údolí až do sedla Mlinica. Tady cesta zabíhala kousek do lesa a pokračovala až k rozcestí, kde jsme si mohli vybrat, zda se vrátíme do Dovje a nebo vylezem na Kepu. Času bylo dost a my se vydali nahoru do kopce. Cestička stále stoupala až do sedla. Chvíli jsme šli po hřebeni a poté se několika otočkami a přes několik těžších míst zajištěných lany dostali až na vrchol. To nám od rozcestí trvalo hodinu a půl. Až do teď bylo všechno podle plánu. Horší to bylo s návratem. V podstatě celou cestu jsme šli v mlze a těch několik otoček nám pěkně zamotalo hlavu. Dalším problémem bylo, že jsme doma nechali busolu. Původně jsme chtěli sejít do sedla Jepca a odtud dolů. Nahoře nebyl ukazatel a dolů vedlo několik cest. Vydali jsme se po té, která byla přímým prodloužením té výstupové, a kolem menšího kříže vedla strmě dolů. Sice nám to přišlo trochu zvláštní, že klesá tak prudce, ale značek tu bylo požehnaně a my začali sestupovat. V opačném směru by to byl pěkný výstup, ale dolů to nebylo nic moc (prudký svah, skála, suť). Navíc se oblaka začala protrhávat, a my v dálce viděli jezera a města, která bysme při správném směru sestupu vidět neměli. I přesto jsme sestup dokončili a po dvou a půl hodině se dostali k chatě Bertahutte (1567). To už nám bylo jasné, že jsme v Rakousku. Nezbylo než se někudy dostat zpátky do Slovinska. Zpět na Kepu se nám nechtělo tak jsme se podívali do mapy na chatě, ta naše už tuhle oblast neukazovala a asi za hodinu sestoupili až k Martinshoff. Odtud jsme se vydali zase nahoru směrem na Annahutte a Jepcasattel (1438). Tam jsme se také po hodině a půl rozumně stoupající cesty dostali. No a odtud už následoval jen dlouhý a protivný sestup, nejprve po pěšince a poté po silničce, až do Belcy. Ten nám trval hodinu a tři čtvrtě a na jeho konci jsme toho už měli opravdu dost.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Dovje	A
		1,2,3	1:40 h	+900 m -0 m
chata Pl. Dovžska Rožca	B
		3	0:25 h	+300 m -0 m
Baba	C
		3	1:00 h	+0 m -400 m
rozcestí	D
		3,4,0	1:30 h	+650 m -0 m
Kepa	E
		4,5	2:20 h	+0 m -600 m
Bertahutte	F
		2,3,1	1:10 h	+0 m -550 m
Martinshoff	G
		1,2,3	1:30 h	+450 m -0 m
Jepcasattel	H
		3,2	1:45 h	+0 m -720 m
Belca	I
		Celkem	11:20 h	+2300 m -2270 m

1. den skupina II - Baba (1891)

• složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Jana, Honza, Hermi, Ondra, Ondra, Zuzka
• plán: vylézt na Babu
• výchozí místo: Dovje
• celkové převýšení: 1200
• celkový čas: cca 7 h

Udělalo se slušné počasí. V 9,30 jsme vyrazili na Babu (Karavanky). Nahoru se šlo po jižní straně, která je celá pokrytá lesy a trávou. Nahoře vrcholová knížka, kde jsme se zapsali od čísla 60. Potom krásným traverzem se spoustou kytek do sedla. Odtud sestup zpět do Dovje (na rozcestí Kepa, Baba, Dovje). Byla to moc pěkná túra. Počasí bylo pro nás akorát. Nejdřív pod mrakem a když jsme vylezli na Babu tak se vyjasnilo a pak bylo polojasno.

2. den - Vodopády Peričnik, Aljažev dom (1015)

• složení: všichni
• plán: procházka za špatného počasí k vodopádům Peričnik a podél potoka dolinou Vrata k Aljažovu domu
• výchozí místo: Koča pri Peričniku
• celkový čas: cca 5h

Bohužel od rána opět pršelo. Rozhodli jsme se dojet dolinou Vrata k vodopádům Peričnik a odpočinout si před plánovaným výstupem na Triglav. U vodopádů, které byly opravdu super, pořád pršelo ale nám to vůbec nevadilo, protože jsme alespoň mohli v pláštěnkách pohybovat okolo vodopádů, kde všude stříkala voda. Potom jsme šli dál dolinou po neznačené cestě, kterou nám doporučil pan domácí, podél potoka Bystrica až k Aljaževovu domu. Potom zpět po silnici.

3. den - Triglav (2864), Kredarica (2541), Rž (2538) a Begunjski vrch (2461)

• složení: Jeremi, Hadžim, Pavel
• plán: vylézt na Triglav a při pěkném počasí a dostatku času vylézt i pár okolních vrcholků
• výchozí místo: Aljažev dom
• celkové převýšení: 2100m
• celkový čas: 10,5 h
• obtížnost: ferraty přístupové cesty i samotného výstupu na Triglav jsou veli dobře jištěné a technicky nijak zvlášť obtížné, jde tedy pouze o převýšení (1800m).
• vrchol: Triglav (2864 m)
• vrchol: Begunjski vrch (2461 m)
• vrchol: Kredarica (2541 m)
• vrchol: Rž (2538 m)

Na úterý byla nejlepší předpověď počasí a tak jsme neváhali a vyrazili na nejvyšší horu Julských Alp a celého Slovinska - Triglav. Nejprve autem na parkoviště (asi 500 SIT/den) u Aljaževova domu (1015) a odtud jsme po Tominškově poti začali ukrajovat první metry. Cesta vedla nejprve rovně k pomníku partyzánů, kde odbočovala doleva. Krátká lesní pěšinka nás dovedla k začátku prudkého stoupání, které je pro ospalého a nerozejitého člověka docela nepříjemné. Asi po půl hodině jsme se dostali nad pásmo lesa, tady už se začala objevovat první lana a nějaké ty kolíky. Velice zajímavě vedená cesta s množstvím výhledů se asi po dvou a čtvrt hodině spojuje s potí Čez Prag. Odtud jsme pokračovali čtvrt hodiny sutí až k dalšímu rozcestí. Zde jsme se mohli rozhodnout kudy dál. Buď přímo na chatu Triglavski dom (2515) nebo jít tamtéž přes dom Valentina Staniča (2332). Zvítězila první možnost a my se tak po třičtvrtě hodině chůze po skále zvrásněné ledovcem dostali až k domu. Cesta odtud už byla jasná, nejprve kousek dolů a poté po cestě sice pěkně zajištěné, ale přeplněné turisty nahoru na Triglav. Zpočátku nás cesta vedla příkře po skále a poté pěkně po hřebeni až na vrchol. Od chaty nám to trvalo hodinu a čtvrt, ale tady všechno záleží na množství lidí postupujících v obou směrech. Z vrcholu je možno sestoupit několika cestami, ale my jsme zůstali věrni té výstupové. Dolů nám trvala stejně jak nahoru. Při sestupu se konečně roztrhala oblaka a my se tak mohli pořádně rozhlídnout po okolních vrcholcích. Od Triglavského domu jsme se vydali směrem k Domu Valentina Staniča. Nejprve kousíček do kopce na vrcholek Kredarica, kde je pěkný panoramatický plánek popisující okolní vrcholky a poté dále místy po řetězech traverzem kolem hory Rž. Cesta se vyhýbá vrcholku a byl by hřích se na něj nepodívat, proto jsme neváhali a po sice málo, ale přece jen zřejmé pěšince vylezli na vršek. Od Triglavského domu to trvalo tři čtvrtě hodiny. Dolů jsme sestoupili po stejné pěšince jako nahoru a poté dále pokračovali k Staničevovu domu (půl hodiny). Jelikož nám zbylo dost času a kupodivu i sil, tak jsme si s bráchou odskočili ještě na Begunjski vrch. Cesta na něj vede vlastně jen sutí a není to žádný velký zážitek. O mnoho lepší je to nahoře, odkud jsou do okolí nádherné výhledy. Nahoru i dolů nám to zabralo čtyřicet minut. Od chaty jsme se vydali k výše uvedenému rozcestí (třicet minut) a odtud cestou Čez Prag dolů k Aljaževovu domu. Cesta prag vede těsně podél severní stěny Triglavu a nabízí tak velice zajímavé pohledy. Jinak se jde ale hodně sutí a jen občas se objeví nějaký řetěz a nebo kolík. K Aljaževovu domu jsme se dovlekli za o něco málo víc než dvě hodiny. Jinak myslím, že postup nahoru Tominškovou potí a dolů potí Čez je mnohem vhodnější než postup opačný. A rozhodně se vyplatí projít si obě cesty.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Aljažev dom	A
		2,3,4,7	2:15 h	+1100 m -0 m
spojnice cest	B
		3	0:15 h	+100 m -0 m
rozcestí	C
		3,4	0:45 h	+320 m -0 m
Triglavski dom	D
		4,7	1:15 h	+350 m -0 m
Triglav	E
		4,7	1:40 h	+0 m -350 m
Triglavski dom	F
		3,4	0:45 h	+100 m -100 m
Rž	G
		4,3	0:30 h	+0 m -200 m
Staničev dom	H
		4	0:40 h	+150 m -150 m
Staničev dom	I
		3	0:30 h	+0 m -230 m
spojnice Tominškova pot a Prag pot	J
		3,4,0	2:10 h	+0 m -1100 m
Aljažev dom	K
		Celkem	10:45 h	+2120 m -2130 m

4. den - Malá Mojstrovka (2461)

• složení: všichni
• plán: vylézt ferratou v severní stěně Malé Mojstrovky na vrchol
• výchozí místo: Vršič
• celkové převýšení: 700m
• obtížnost: ferrata středně obtížná, celkové převýšení relativně malé, pod vrcholem nezajištěné lezecké úseky, ale zase né nijak zvlášť těžké
• vrchol: Malá Mojstrovka (2461 m)

5. den - Razor (2601)

• složení: Jeremi, Hadžim
• plán: vylézt na Razor přes Pogačnikov dom
• výchozí místo: parkoviště nedaleko Trenty (spodní stanice nákladní lanovky)
• celkové převýšení: 1900 m
• celkový čas: cca 7 h
• obtížnost: technicky nenáročný výstup, nebýt častého procházení suťoviskami
• vrchol: Razor (2601 m)

Výchozím místem naší tůry na Razor bylo parkoviště (715) v údolí Zadnjica asi dva kilometry od Trenta. Odtud nás vedla sice dlouhá, ale příjemně stoupající cesta k Pogačnikovu domu (2050). Nejprve se šlo až k dolní stanici lanovky po silničce, a odtud v četných zatáčkách dubovým lesem. V horní části bylo sice trochu suti, ale i přesto se vystupovalo velice pěkně. Za dvě hodiny a deset minut jsme se mohli na chvilku posadit u Pogačnikovu domu. Nad námi bohužel byly husté mraky a tak jsme od této chvíle postupovali v mlze. Od domu jsme se vydali vlevo kde je asi po sto metrech další rozcestí. Odtud jsme si to namířili do Sedla Planja (2349). Nejprve kousek sutí, poté traverz ledovcem ohlazené stěny jištěný místy lany a nakonec zase suť a několik lan. Do sedla jsme se vydrápali za téměř hodinu a odtud nám to trvalo už jen půlhodiny k vrcholu. Cestička vedla opět místy sutí a místy po kamenech ze sedla na západ, poté točila na východ a nakonec zase na západ. To už ale bylo těsně pod vrcholem a muselo se zde oblézt několik kamenů. Sestup po stejné cestě k parkovišti nám zabral tři a čtvrt hodiny. Ze Sedla Planja je psáno asi půl hodiny na vrcholek Planja (2453). Tam se nám ale nechtělo, protože v počasí, kdy není vidět víc než na dvacet metrů to stejně nemá moc význam.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
parkoviště u Trenta	A
		2,3	2:10 h	+1330 m -0 m
Pogačnikov dom	B
		4	1:00 h	+300 m -0 m
Sedlo Planja	C
		4	0:30 h	+250 m -0 m
Razor	D
		4,3,2	3:15 h	+0 m -1900 m
parkoviště	E
		Celkem	6:55 h	+1880 m -1900 m

6. den - Velké Prisojnikovo okno

• složení: Jeremi, Hadžim, Vikuň, Pavel
• plán: ferratou do Velkého okna a případně na vrchol Prisojniku
• výchozí místo: Vršič
• celkové převýšení: 700 m
• celkový čas: 4,5 h
• obtížnost: Ferrata je celkem těžká, ale moc hezká.

Cesta začala na parkovišti v sedle Vršič (1611), odtud jsme vyrazili k chatě Tičarjev dom (1618) a od ní směrem na chatu Poštarski dom (1688). Asi po pěti minutách jsme narazili na rozcestí, z kterého jsme se vydali odbočkou značenou jako "Prisojnik cez okno" Nejprve úzkou pěšinkou kousek dolů z kopce a poté po vrstevnici až k nástupu na jištěnou cestu. Od parkoviště nám to trvalo půl hodiny. Samotná ferata začínala asi padesátimetrovým traverzem doleva po řetězech a poté stoupáním klečí přímo nahoru. Celou tuto část výstupu nás sledovala kamenná tvář v levé části stěny. Po chvíli šplhání mezi kameny opět narazily na lana a s jejich pomocí přetraverzovali až pod úzký, asi padesátimetrový komín. Jeho prostup byl nejzajímavější částí celé cesty a otestoval i naší tloušťku. Za komínem opět kousek kličkování mezi kameny a po přelezení malého hřbítku jsme konečně zahlédli okno. Ale abychom se do něj dostali, museli jsme ještě přelézt několik polic a vyškrábat se nepříjemnou sutí. Na samém konci nás čekalo ještě pár lan a ramlí, ale po tom už jsme se mohli podívat z okna na druhou stranu. Od nástupu až do okna nám to dalo dvě a půl hodiny. Sestup už byl naprosto bez problémů po kamenité cestičce zpět k Tičarjevovu domu (asi hodina cesty).

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Vršič	A
		3	0:30 h	+70 m -70 m
nástup ferraty	B
		4,7	2:30 h	+600 m -0 m
Velké Prisojnikovo okno	C
		4,3	1:15 h	+0 m -600 m
Vršič	D
		Celkem	4:15 h	+670 m -670 m

7. den - Škrlatica (2740) a Dolkova špica (2591)

• složení: Jeremi, Hadžim
• plán: vylézt Škrlaticu a případně to sejít přes Dolkovu špicu zpět
• výchozí místo: Aljažev dom
• celkové převýšení: cca 2100 m
• celkový čas: 8 h
• obtížnost: výstup je fyzicky i technicky náročný, stojí to ale určitě za tu námahu.
• vrchol: Škrlatica (2740 m)
• vrchol: Dolkova špica (2591 m)

Od ukazatele u Aljaževova domu (1015), kde je napsána doba výstupu na 6h, vedla docela slušně značená cesta do lesa. Po asi půl kilometru chůze po rovině se začalo stoupat pod nepříjemným úhlem, kdy už člověk nemůže použít paty a nezbývá než zapojit lýtka. Toto trápení pokračovalo asi půl hodiny až pod Dolkovu Glavu (1717). Cesta vedla podél její levé stěny a konečně se na ní objevily nějaké kameny, po kterých se šlo lépe. Ty sice občas vystřídala nepříjemná suť, ale i tak jsme se po hodině a půl dostali k Bivaku IV (1980). Zde bylo možno vybrat si ze dvou cest. My zvolili tu vpravo. Je kratší a čeká nás na ní menší převýšení. Po chvilce stoupání v suti jsme v podstatě zprava obešli masív Dolkovi špice. Tady se nám otevřel pohled na Škrlatici v celé své kráse. Údolíčkem mezi stěnami Škrlatice a Dolkovi špice jsme se částečně po kamenech, částečně po suti dostali až k místu, kde se obě výstupové cesty spojují. K tomu jsme od Bivaku potřebovali třičtvrtě hodiny. Dále nás vedla v suti vyšlapaná pěšinka pod levou část stěny. Ze suti jsme se postupně dostali na kameny a stoupání mírně doprava nás dovedlo až k prvním lanům. S jejich pomocí jsme podstatě přetraverzovali celou stěnu až do sedélka na mezi Škrlaticí a Spodnijim Rokavem. Odtud dále už žádné jištění není a po hřebeni jsme se dostali až k vrcholovému kříži. Přelezení stěny nám zabralo asi hodinu a deset minut, celkově od parkoviště nám to na vrchol trvalo tři a půl hodiny. Z vrcholu je parádní výhled na Triglav a jeho slavnou severní stěnu. Zpátky pod Škrlaticu jsme sestupovali stejnou cestou. Díky davům lidí nám to zabralo stejně času jako výstup. Protože nám zbylo docela dost času, rozhodli jsme se, že se podíváme na Dolkovu špici. Od rozcestí jsme nepříjemnou sutí stoupali do sedélka. Tady pozor na kameny uvolněné výše postupujícími turisty. A ze sedélka krátce po hřebínku až na vrcholek špice. Celkem nám to dalo čtyřicet minut. K Aljaževovu domu jsme se vraceli dvě a půl hodiny po stejné cestě, jako jsme vystupovali. Ze sedélka pod Dolkovou špicí se dalo jít vpravo a obejít tak špici z druhé strany, ale na to už nám s ohledem na blížící se odjezd nezbyl čas. Výstup na Škrlatici byla rozhodně nejhezčí túra celého pobytu. Samotná vrcholová část je sice obtížnější, ale rozhodně zajímavěji vedená než na Triglavu.

Místo		Cesta	Čas	Převýšení
Aljažev dom	A
		3,4	1:40 h	+950 m -0 m
bivak IV	B
		3,4	0:45 h	+470 m -70 m
rozcestí pod stěnou	C
		4,7,5	1:10 h	+400 m -0 m
Škraltica	D
		4,7,5	1:10 h	+400 m -0 m
rozcestí pod stěnou	E
		4	0:50 h	+250 m -0 m
Dolkova špica	F
		4,3	2:30 h	+0 m -1600 m
Aljažev dom	G
		Celkem	8:05 h	+2470 m -1670 m

Komentáře

Komentáře jsou dočasně zablokovány - na nápravě se pracuje

Kam dál?

kontakt: vopicaci@seznam.cz | poslední aktualizace: 3.3.2014 | 418172 návštěv | admin | www.hadzim.net